Šéf České lékařské komory Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné
situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče.
Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?
Tím „kolapsem“ se míní náhlý nedostatek personálu. A není to „jen o penězích“, jak se
veřejnosti podsouvá. Ve vší skromnosti, před tímto vývojem, a to právě v nemocnicích, jsem
dosti důrazně „na všech frontách“ varoval již od roku 2005. Kdy vstoupily v platnost zákony
95 a 96/2004 Sb. novelizující vzdělávání zdravotnických pracovníků. A já jsem krátce poté
působil jako náměstek na MZ. Není mou chybou, že s minimální odezvou. Tyto změny, které
byly rádoby „prosvětově“ aplikovány ve vzdělávání sester a postgraduálním lékařů, jsem
považoval za velmi hloupé až tragické řešení. Naše předchozí dlouholetá tradice totiž naopak
mohla být vzorem, neměla se opouštět. Stejně tak jsem nesouhlasil s neustále narůstající
administrativou. Nyní už až obludně. Zdravotnický personál se alespoň z mého
konzervativního pohledu má věnovat hlavně nemocným. Nikoliv vyplňovat nesmyslné
tiskopisy a formuláře, které jsou převážně vymýšleny pod záminkou zvýšení bezpečnosti
pacienta. Opak je, bohužel, pravdou. Efekt přinášejí toliko těm, kteří se jejich vymýšlením a
následnými kontrolami živí. Nikdo však moc nenaslouchal. Proto se dnes poněkud divím, jak
se „někteří“ diví. Přitom na podobné věštby člověk nemusel být zrovna génius. Ono k tomu
stačilo 30 let obyčejné praxe ve skutečném špitále. Nikoliv jen pouhé teoretizování někde na
schůzích, přednáškách, seminářích či workshopech. Netěší mne, že jsem se nemýlil. Ani že
skoro nikdo nebral v potaz má varování od té doby, co jsem se stal poslancem. Škoda.
Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby
připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou
valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní
daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent
každý rok. Co vy na to?
Varování komory je sice namístě. Škoda jen, že až před blížícími se podzimními volbami a že
stejně radikálně neprotestovala už před více než deseti lety. O části jejich návrhů se dá
diskutovat, o některých již méně. Znovu však opakuji – není to jen a pouze o penězích. Je to o
systému. Více to rozvádět nyní nebudu. Právě jedině PL mi umožnily v minulosti můj pohled
vyjádřit. Lze to dohledat. Odezva od řadových zdravotníků byla kladná. Od tzv. organizátorů
a reformátorů nulová. Nedivím se.
České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvody
jsou nehospodárnost a netransparentnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise
prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch
zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy?
Domníváte se, že je černou dírou, kterou je třeba rozkrýt, nebo problém vidíte jinde?
Toto by vydalo na samostatný článek. Tedy alespoň ve stručnosti – je všeobecně známo, že
oba pánové ministři se zrovna nemusejí – a pan Němeček si nezačal. Je to dost škoda, nejen
zdravotnictví totiž stojí na týmové práci. Přestože mám k výkonnosti MZ též jisté výhrady,
kromě kritiky jsem ze strany ANO nikdy neslyšel, „jak to udělat, změnit“. Ale zpět k vaší
otázce – už to tak bývá, že pravda je velmi často někde uprostřed. Nicméně bylo by hloupé
nevidět, že dosavadní fungování a nezanedbatelná úroveň českého zdravotnictví byly
zajištěny právě na úkor zdravotnického personálu. Jejich mezd a nastavení plateb od
zdravotních pojišťoven. Kolegové veterináři by chlupaté miláčky za podobné úhrady
operovali a léčili jen těžko.
Na druhé straně podobně hloupé by bylo popírat, že mnohé investice a nákupy byly krajně
podivné. Ostatně opakovaně se to přetřásalo. Ale provize byly očividně velmi lákavé a
mnohdy „až“ na prvním místě. Není proto pravdou, že zdravotnictví není byznys. Je a velký.
Ale ne bohužel pro samotné zdravotníky v sanitě, ordinaci, na sále či u lůžka. Tam se stále tak
rádo hovoří o poslání. Je to podobné jako v armádě. Na válce též nikdy nevydělávají ti, kteří
nasazují život a bojují. Jen ti, jež je šatí, vyzbrojují a zásobují. Ke všemu též nikterak kvalitně.
Ta podobnost opravdu není čistě náhodná. Je minimálně zajímavé, že kupř. nikomu není
divné, když obyčejné nemocniční lůžko s několika servomotorky stojí skoro stejně jako Dacia
Duster.
Nu a nebojím se též opětovně poznamenat, že rezervy jsou mj. i v hojném nadužívání až
zneužívání všeobecně dostupné zdravotnické péče zdarma. Věřím totiž, že většina poctivých a
slušných nemocných toto konstatování pochopí. Mimochodem, právě proto jsou zvláště nyní
naše ambulance v době pohotovosti narvané k prasknutí a čeká se v nich hodiny. Záchranná
služba zhusta spíše funguje jako jakási zdravotnická taxislužba. Kdo by se přece s rýmou a
kašlem trmácel k praktikovi, když ho zdarma dopraví v pátek v noci po televizi rovnou do
špitálu. Nemyslete si, prosím, že přeháním. Stačí si zvláště v pátek odpoledne sednout do
čekárny ambulance ústavní pohotovostní služby a dívat se.
Podporujete záměr navýšení odvodů státu za děti, důchodce či nezaměstnané? A můžete
být případně konkrétnější? Podle jakého mechanismu by se mělo postupovat?
Podporuji, ona každá solidarita má mít svou mez. Zvláště dokud politici nemají odvahu
zabývat se problémy z předchozího odstavce. Mechanismus, prosím, vynechme. Jednak
nejsem vševědoucí. A taky proč dělat za pány ministry zdravotnictví a financí? Je to jejich
práce.
Byl byste pro úpravu platby pojistného u zaměstnanců a osob samostatně výdělečně
činných, které mnozí nyní považují za nespravedlivé a podle některých názorů může být
dokonce i protiústavní? Za výrazně odlišné částky totiž lidé dostávají stejnou péči.
Bezesporu. Jak jsme již uvedli, solidarita odsud potud. Osobně, ač socan, nejsem pro další a
další zatěžování lidí stále se zvyšujícími daněmi. Ale mnozí mají obecně na zdravotnické
služby narůstající nároky. Zhusta až nereálné. Nu a „ona každá sranda něco stojí“.
Krátkodobým řešením je podle ministra financí motivovat vedení státních a krajských
nemocnic ke zlepšení hospodářských výsledků. Souhlasíte? Skutečně dochází ve
zdravotnictví k plýtvání penězi například za nákup drahých přístrojů, jak tvrdí Babiš?
Už jsme o tom mluvili. Nu a spravedlivě motivovaný by měl snad být každý poctivý
zaměstnanec, pracující, ne? Bohužel za posledních 25 let jsme mnohokrát mohli vidět, že ani
enormní plat nezabránil tomu, aby dotyčný odolal lákadlu o minimálně jednu nulu větší
provize. Jak též lze kulantně úplatek nazvat. Je to mimo jiné též o obecné loajalitě, morálce. A
fungující spravedlivé justici. Brání nám v tomhle snad někdo? A jaké máme příklady? Není
totiž pravdou, že žádné peníze nesmrdí. Že nejde rozeznat ty čisté od špinavých. Ale chce se?
Jaká řešení se podle vás nabízí z dlouhodobějšího hlediska?
Něco jsme už naznačili. Bylo by toho moc a moc. Tedy v naprosté stručnosti – je potřebné
vrátit postgraduální vzdělávání lékařů do původní dvoustupňové podoby. Vylepšováním
současného zmatečného systému totiž jen vytvoříme další a další zmetky. Těch sobeckých
zájmových skupin kolem toho je mnoho a mnoho. Když se prostě zabloudí, nejlépe je se
vrátit. Stejně tak je potřebné střední zdravotní školy navrátit nejen na původní odbornou
úroveň, ale i pod křídla MZ. A k velkým a větším nemocnicím. Žádné teorie totiž skutečnou
praxi nenahradí. Požadovat pak vysokoškolské vzdělání pro všechny dívky a dámy
v modrobílé uniformě je nesmysl. Dozor nad postgraduálním vzděláváním nejen těchto dvou
základních profesních skupin by měl znovu mít IPVZ. Ono to totiž fungovalo! Nu a rovněž je
nezbytné rychle sejmout ze zdravotníků neskutečnou administrativní zátěž. Mimochodem,
právě pro tyto výše uvedené základní trable mnozí odcházejí. Daleko více než kvůli nízkým
platům. Čímž proboha netvrdím, že by si zvláště mladí kolegové a sestřičky přidat
nezasloužili. Opak je pravdou.
Nejen politiky, ale i veřejnost rozděluje zákon o úplném zákazu kouření v restauracích.
Ačkoliv jste lékař, nejste příznivcem nového zákona o zákazu kouření. Co konkrétně
vám nejvíce vadí?
Tabák lidem nepřímo distribuuje a několikrát s radostí zdaňuje právě stát sám. A to již stovky
let. Restaurace či hospoda však jsou soukromý majetek. A je na jeho majiteli a personálu, jak
se rozhodnou. Mimochodem, bez jakéhokoliv zákona jich už více než 65 % své restaurace
jako nekuřácké stejně udělali. Tak v čem je problém? Podle mého bychom se ve sněmovně
měli zabývat důležitějšími věcmi než 241 pozměňujícími návrhy k tomuto zákonu.
Vláda se tento týden neshodla na proplácení nemocenské v prvních třech dnech, což
chtěla ČSSD. Vaše názory nejsou ale vždy s míněním vedení strany konzistentní. Je to i
v tomto případně, nebo jste pro obnovení jejího proplácení?
Ono stále něco měnit a zvláště pak to, co funguje, a lidé si zvykli, není zrovna šťastné.
Osobně by mi více vyhovovaly tzv. sick days, jak se nyní módně typicky „česky“ volné dny
na marodění nazývají. To asi abychom byli in, a ne out. Když jsem však jednou musel sám
mít nevyhnutelně neschopenku, spíše než tři neplacené dny mne velmi „dojalo“, kolik mi bylo
bez ohledu na to, co mi léta strhávají, za první měsíc tzv. nemocenské vyplaceno.
V posledních dnech zabírá přední stránky novin kauza Altner versus ČSSD. Jak vy sám
vnímáte tento spor?
Jako velmi, velmi nešťastný. A to ze všech zainteresovaných stran. Přitom právě coby
zdravotníka mne dosti překvapuje, jak se liší finanční podmínky některých profesí proti
jiným. A to zcela pomíjím tu ohromující výši penále.
A jak si vysvětlujete, že se spor už táhne 16 let, svědčí to také o úrovni našich soudců a
kvalitě právního prostředí v našem státě?
To snad komentář ani nepotřebuje. Ostatně velice mnoho lidí si to zažilo a zažívá na vlastní
kůži. Cesta ke spravedlnosti je v této zemi zhusta neskutečně dlouhá. Možná i proto má socha
Spravedlnosti zavázané oči. Abychom neviděli, jak pláče.
Může podle vás kauza negativně poškodit ČSSD jako stranu ve volbách?
To brzy uvidíme.
autor: Kateřina Synková
ParlamentníListy.cz, 2.5.2016
