Cesta ke spravedlnosti je v této zemi neskutečně dlouhá

Šéf České lékařské komory Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné

situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče.

Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?

Tím „kolapsem“ se míní náhlý nedostatek personálu. A není to „jen o penězích“, jak se

veřejnosti podsouvá. Ve vší skromnosti, před tímto vývojem, a to právě v nemocnicích, jsem

dosti důrazně „na všech frontách“ varoval již od roku 2005. Kdy vstoupily v platnost zákony

95 a 96/2004 Sb. novelizující vzdělávání zdravotnických pracovníků. A já jsem krátce poté

působil jako náměstek na MZ. Není mou chybou, že s minimální odezvou. Tyto změny, které

byly rádoby „prosvětově“ aplikovány ve vzdělávání sester a postgraduálním lékařů, jsem

považoval za velmi hloupé až tragické řešení. Naše předchozí dlouholetá tradice totiž naopak

mohla být vzorem, neměla se opouštět. Stejně tak jsem nesouhlasil s neustále narůstající

administrativou. Nyní už až obludně. Zdravotnický personál se alespoň z mého

konzervativního pohledu má věnovat hlavně nemocným. Nikoliv vyplňovat nesmyslné

tiskopisy a formuláře, které jsou převážně vymýšleny pod záminkou zvýšení bezpečnosti

pacienta. Opak je, bohužel, pravdou. Efekt přinášejí toliko těm, kteří se jejich vymýšlením a

následnými kontrolami živí. Nikdo však moc nenaslouchal. Proto se dnes poněkud divím, jak

se „někteří“ diví. Přitom na podobné věštby člověk nemusel být zrovna génius. Ono k tomu

stačilo 30 let obyčejné praxe ve skutečném špitále. Nikoliv jen pouhé teoretizování někde na

schůzích, přednáškách, seminářích či workshopech. Netěší mne, že jsem se nemýlil. Ani že

skoro nikdo nebral v potaz má varování od té doby, co jsem se stal poslancem. Škoda.

Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby

připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou

valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní

daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent

každý rok. Co vy na to?

Varování komory je sice namístě. Škoda jen, že až před blížícími se podzimními volbami a že

stejně radikálně neprotestovala už před více než deseti lety. O části jejich návrhů se dá

diskutovat, o některých již méně. Znovu však opakuji – není to jen a pouze o penězích. Je to o

systému. Více to rozvádět nyní nebudu. Právě jedině PL mi umožnily v minulosti můj pohled

vyjádřit. Lze to dohledat. Odezva od řadových zdravotníků byla kladná. Od tzv. organizátorů

a reformátorů nulová. Nedivím se.

České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvody

jsou nehospodárnost a netransparentnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise

prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš.

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch

zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy?

Domníváte se, že je černou dírou, kterou je třeba rozkrýt, nebo problém vidíte jinde?

Toto by vydalo na samostatný článek. Tedy alespoň ve stručnosti – je všeobecně známo, že

oba pánové ministři se zrovna nemusejí – a pan Němeček si nezačal. Je to dost škoda, nejen

zdravotnictví totiž stojí na týmové práci. Přestože mám k výkonnosti MZ též jisté výhrady,

kromě kritiky jsem ze strany ANO nikdy neslyšel, „jak to udělat, změnit“. Ale zpět k vaší

otázce – už to tak bývá, že pravda je velmi často někde uprostřed. Nicméně bylo by hloupé

nevidět, že dosavadní fungování a nezanedbatelná úroveň českého zdravotnictví byly

zajištěny právě na úkor zdravotnického personálu. Jejich mezd a nastavení plateb od

zdravotních pojišťoven. Kolegové veterináři by chlupaté miláčky za podobné úhrady

operovali a léčili jen těžko.

Na druhé straně podobně hloupé by bylo popírat, že mnohé investice a nákupy byly krajně

podivné. Ostatně opakovaně se to přetřásalo. Ale provize byly očividně velmi lákavé a

mnohdy „až“ na prvním místě. Není proto pravdou, že zdravotnictví není byznys. Je a velký.

Ale ne bohužel pro samotné zdravotníky v sanitě, ordinaci, na sále či u lůžka. Tam se stále tak

rádo hovoří o poslání. Je to podobné jako v armádě. Na válce též nikdy nevydělávají ti, kteří

nasazují život a bojují. Jen ti, jež je šatí, vyzbrojují a zásobují. Ke všemu též nikterak kvalitně.

Ta podobnost opravdu není čistě náhodná. Je minimálně zajímavé, že kupř. nikomu není

divné, když obyčejné nemocniční lůžko s několika servomotorky stojí skoro stejně jako Dacia

Duster.

Nu a nebojím se též opětovně poznamenat, že rezervy jsou mj. i v hojném nadužívání až

zneužívání všeobecně dostupné zdravotnické péče zdarma. Věřím totiž, že většina poctivých a

slušných nemocných toto konstatování pochopí. Mimochodem, právě proto jsou zvláště nyní

naše ambulance v době pohotovosti narvané k prasknutí a čeká se v nich hodiny. Záchranná

služba zhusta spíše funguje jako jakási zdravotnická taxislužba. Kdo by se přece s rýmou a

kašlem trmácel k praktikovi, když ho zdarma dopraví v pátek v noci po televizi rovnou do

špitálu. Nemyslete si, prosím, že přeháním. Stačí si zvláště v pátek odpoledne sednout do

čekárny ambulance ústavní pohotovostní služby a dívat se.

Podporujete záměr navýšení odvodů státu za děti, důchodce či nezaměstnané? A můžete

být případně konkrétnější? Podle jakého mechanismu by se mělo postupovat?

Podporuji, ona každá solidarita má mít svou mez. Zvláště dokud politici nemají odvahu

zabývat se problémy z předchozího odstavce. Mechanismus, prosím, vynechme. Jednak

nejsem vševědoucí. A taky proč dělat za pány ministry zdravotnictví a financí? Je to jejich

práce.

Byl byste pro úpravu platby pojistného u zaměstnanců a osob samostatně výdělečně

činných, které mnozí nyní považují za nespravedlivé a podle některých názorů může být

dokonce i protiústavní? Za výrazně odlišné částky totiž lidé dostávají stejnou péči.

Bezesporu. Jak jsme již uvedli, solidarita odsud potud. Osobně, ač socan, nejsem pro další a

další zatěžování lidí stále se zvyšujícími daněmi. Ale mnozí mají obecně na zdravotnické

služby narůstající nároky. Zhusta až nereálné. Nu a „ona každá sranda něco stojí“.

Krátkodobým řešením je podle ministra financí motivovat vedení státních a krajských

nemocnic ke zlepšení hospodářských výsledků. Souhlasíte? Skutečně dochází ve

zdravotnictví k plýtvání penězi například za nákup drahých přístrojů, jak tvrdí Babiš?

Už jsme o tom mluvili. Nu a spravedlivě motivovaný by měl snad být každý poctivý

zaměstnanec, pracující, ne? Bohužel za posledních 25 let jsme mnohokrát mohli vidět, že ani

enormní plat nezabránil tomu, aby dotyčný odolal lákadlu o minimálně jednu nulu větší

provize. Jak též lze kulantně úplatek nazvat. Je to mimo jiné též o obecné loajalitě, morálce. A

fungující spravedlivé justici. Brání nám v tomhle snad někdo? A jaké máme příklady? Není

totiž pravdou, že žádné peníze nesmrdí. Že nejde rozeznat ty čisté od špinavých. Ale chce se?

Jaká řešení se podle vás nabízí z dlouhodobějšího hlediska?

Něco jsme už naznačili. Bylo by toho moc a moc. Tedy v naprosté stručnosti – je potřebné

vrátit postgraduální vzdělávání lékařů do původní dvoustupňové podoby. Vylepšováním

současného zmatečného systému totiž jen vytvoříme další a další zmetky. Těch sobeckých

zájmových skupin kolem toho je mnoho a mnoho. Když se prostě zabloudí, nejlépe je se

vrátit. Stejně tak je potřebné střední zdravotní školy navrátit nejen na původní odbornou

úroveň, ale i pod křídla MZ. A k velkým a větším nemocnicím. Žádné teorie totiž skutečnou

praxi nenahradí. Požadovat pak vysokoškolské vzdělání pro všechny dívky a dámy

v modrobílé uniformě je nesmysl. Dozor nad postgraduálním vzděláváním nejen těchto dvou

základních profesních skupin by měl znovu mít  IPVZ. Ono to totiž fungovalo! Nu a rovněž je

nezbytné rychle sejmout ze zdravotníků neskutečnou administrativní zátěž. Mimochodem,

právě pro tyto výše uvedené základní trable mnozí odcházejí. Daleko více než kvůli nízkým

platům. Čímž proboha netvrdím, že by si zvláště mladí kolegové a sestřičky přidat

nezasloužili. Opak je pravdou.

Nejen politiky, ale i veřejnost rozděluje zákon o úplném zákazu kouření v restauracích.

Ačkoliv jste lékař, nejste příznivcem nového zákona o zákazu kouření. Co konkrétně

vám nejvíce vadí?

Tabák lidem nepřímo distribuuje a několikrát s radostí zdaňuje právě stát sám. A to již stovky

let. Restaurace či hospoda však jsou soukromý majetek. A je na jeho majiteli a personálu, jak

se rozhodnou. Mimochodem, bez jakéhokoliv zákona jich už více než 65 % své restaurace

jako nekuřácké stejně udělali. Tak v čem je problém? Podle mého bychom se ve sněmovně

měli zabývat důležitějšími věcmi než 241 pozměňujícími návrhy k tomuto zákonu.

Vláda se tento týden neshodla na proplácení nemocenské v prvních třech dnech, což

chtěla ČSSD. Vaše názory nejsou ale vždy s míněním vedení strany konzistentní. Je to i

v tomto případně, nebo jste pro obnovení jejího proplácení?

Ono stále něco měnit a zvláště pak to, co funguje, a lidé si zvykli, není zrovna šťastné.

Osobně by mi více vyhovovaly tzv. sick days, jak se nyní módně typicky „česky“ volné dny

na marodění nazývají. To asi abychom byli in, a ne out. Když jsem však jednou musel sám

mít nevyhnutelně neschopenku, spíše než tři neplacené dny mne velmi „dojalo“, kolik mi bylo

bez ohledu na to, co mi léta strhávají, za první měsíc tzv. nemocenské vyplaceno.

V posledních dnech zabírá přední stránky novin kauza Altner versus ČSSD. Jak vy sám

vnímáte tento spor?

Jako velmi, velmi nešťastný. A to ze všech zainteresovaných stran. Přitom právě coby

zdravotníka mne dosti překvapuje, jak se liší finanční podmínky některých profesí proti

jiným. A to zcela pomíjím tu ohromující výši penále.

A jak si vysvětlujete, že se spor už táhne 16 let, svědčí to také o úrovni našich soudců a

kvalitě právního prostředí v našem státě?

To snad komentář ani nepotřebuje. Ostatně velice mnoho lidí si to zažilo a zažívá na vlastní

kůži. Cesta ke spravedlnosti je v této zemi zhusta neskutečně dlouhá. Možná i proto má socha

Spravedlnosti zavázané oči. Abychom neviděli, jak pláče.

Může podle vás kauza negativně poškodit ČSSD jako stranu ve volbách?

To brzy uvidíme.

autor: Kateřina Synková

ParlamentníListy.cz, 2.5.2016

Blogy