Koskuba: Tihle mají dostat po papuli, smrdí to. Lidé pomordovaní v našich městech někde v metru a autobusech. Brusel a Berlín dělají mnoho, aby nám bylo nejhůř

Poslanec ČSSD Jiří Koskuba říká, že když už praotec Čech zakotvil přímo uprostřed Evropy, je naší povinností tady vydržet jako národ, jako samostatný stát. „Možná to zní teatrálně, ale ona to je nezpochybnitelná povinnost vůči našim předkům. Mnozí kvůli tomu uměli položit i život. Kdo by toto chtěl zpochybňovat, zapomenout na to, měl by dostat po papuli,“ říká.

koskuba_1.jpg

Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl varování při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?

Ano i ne. Jisté je, že jsme se opět dostali na historickou křižovatku. A že při rozhodování, kterým směrem se dát, mnozí ti, co by nás měli vést a mají to v popisu práce, vymýšlejí neskutečné hámotiny. Jeho Eminence promine, ale přestože se historie opakuje, naše dnešní situace ve srovnání s jím zmíněnou dobou osmanské rozpínavosti v něčem pokulhává. Tehdy vše začalo již na počátku 16. století, kdy sultán Sulejman Nádherný začal svůj postup přes Balkán do srdce Evropy. Dobyl Bělehrad a o pár let později v bitvě u Moháče padl i náš mladičký král Ludvík Jagellonský. Poté poprvé se musulmáni dostali až k hradbám Vídně. Sluší se jen tak na okraj poznamenat, že horlivé spojence měli mezi krymskými Tatary, kteří „nevěřícím“ též nic nedarovali.

Dnes je vše poněkud jinak. Osmané jsou našimi spojenci v NATO. Dokonce stále existují „křesťanští“ jedinci, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že by měli být součástí EU. Dále se sluší připomenout, že nikoliv musulmáni, ale my sami s Amíky jsme bombardovali Bělehrad, a pomohli tak mimo jiné ke vzniku jakéhosi Kosova. Stejně jako jsme postupně rozvrátili Libanon, Persii, Irák, Libyi, Sýrii, Tunis a tak dále. To pomíjím „geniální“ nápady Frau Merkel za obvyklého poklonkování Monsieur Hollanda. Údajných „pragováků“, kteří k nám do Československa „pozvali“ okupační armády, bylo takřka sto. Dnes, jak vidno, stačí jedna Angela… Nevím, zdali jde o pokrok.

Ale zpátky ke slovům pana kardinála. Má samozřejmě pravdu, že Evropa je v nebezpečí zániku křesťanského dědictví. Můžeme však tentokrát za to děkovat jen sami sobě a našemu „velkému“ spojenci za Atlantikem. Mimochodem, kdysi muslimové nad námi vynikali vzdělaností. Byli by tedy úplně pitomí, kdyby neviděli, jak ničíme sami sebe. Nevím, zda se nad Evropou smiluje Bůh. Ale v každém případě je třeba hledat šéfy schopné ji řídit a bránit. Snad se najdou nástupci Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic – přestože mu na „Staromáku“ popravili dědečka, Karla Lotrinského či Jana Sobieského, kteří přes 333 lety osvobodili Vídeň. V dnešním Bruselu bych je však, ve vší úctě, rozhodně nehledal…

 

Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?

Z mého pohledu dopadly pro Mutti Angelu ještě dost dobře. Jak vidno, Němci stejně jako jejich kancléřka jsou dosti rigidní. Ale to už je tradice.

 

Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více a tu méně začínají vystupovat proti migraci. Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?

Nemalujme si, prosím, demokracii narůžovo. Ani ona není ideální a politikům, ať se nám to líbí nebo ne, musí jít a jde o hlasy. Na zázračné prozření bych u většiny z nich však příliš nesázel. Je to asi stejné jako s Titanikem. 14. dubna 1912 večer by jistě drtivá většina sázela na jeho nepotopitelnost. Nu, a že 15. dubna po půlnoci názor změnili, to nebylo způsobeno jejich prozíravostí. Ale nepřehlédnutelnými objektivními okolnostmi. I když musím uznat, že dnes je řada „euro-multikulti-pasažérů“, kteří ještě  i ve dvě hodiny ráno jsou schopni tvrdit, že se Titanik nepotopí. Asi bychom jim neměli dělat místo v záchranných člunech, nemyslíte?

 

A změní se podle vás něco v migrační politice EU i v jiných oblastech? Je vůbec EU schopná nějaké sebereflexe a zásadní změny k lepšímu? Lidé důvěřují EU stále méně, přesto Brusel a Berlín volají po větší centralizaci a vytvoření evropské armády… A směrnice, nařízení, předpisy, kvóty, výhrůžky pokutami za nepřijetí uprchlíků chrlí dál…

O těchto zabedněncích jsme se vlastně zmínili v předchozí otázce. Ta podobnost se smutně slavným Titanikem je fakt nabíledni. Ani tam jim v prvních desítkách minut nedocházelo, co se stalo. Hudba hrála dál, v barech se podávaly nápoje. Tedy jakákoliv sebereflexe mi u EU schází. O to více se strachuji o náš další osud. Mám totiž obavu, že zrovna my nejsme považováni za cestující první třídy. Přitom záchranných člunů je fakt nedostatek, a jak to na Titaniku bylo s cestujícími z podpalubí, je všeobecně známo.

 

A myslíte si, že evropským elitám lidi zatím jen verbální změnu postoje uvěří? Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schultze, Merkelové, Hollanda a dalších zachránit? Nenahradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera…? Nebo někdo jiný?

Velice se omlouvám. Ale právě ti vámi prvně jmenovaní alespoň z mého pohledu žádnými elitami nejsou. Jen, bohužel, zdiskreditovaní. A to je ten náš hlavní europroblém. Právě jim vděčíme za současné pohřbení ušlechtilé myšlenky, se kterou vlastně přišel kdysi dávno již náš král Jiří z Poděbrad. Jim a mnohým gážistům rovněž nižší výkonnostní kategorie, kteří si z eurobyrokracie udělali solidní „šolich“. Kdo je nahradí, to je na lidech. Budou-li mít ještě vůli a i vůbec z čeho vybírat.

 

Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?

Nejsem Sibylla. Ale jisté je, že v současné době se pro rozpad EU dělá mnohé. Často i díky tomu, že se nedělá to, co má, ale zato se vymýšlejí a nařizují naprosté hámotiny. Přitom mnohým europapalášům nedochází, že o silnou a funkční EU jak za Atlantikem, tak i jinde moc nestojí. Naopak. Ale přesto se nechají vtáhnout do připitomělých dobrodružství. O některých jsme již mluvili. Snad na Majdan jsme zapomněli.

 

A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schultze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinerie?

Líbí se mi vždy otázky, na které i z pracovní náplně mnohomluvný politik musí odpovědět jen ano či ne. Tedy odpovídám velmi stručně: Ano.

 

A co Visegrád plus jako alternativa? Mohly by se přidat část Balkánu, Pobaltí… V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečnostní roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?

Proč ne, i když to poněkud zavání obnovou Rakousko-Uherska. A zde si neodpustím vůči našim jižním sousedům jedovatou poznámku převzatou od našeho génia Járy Cimrmana. Bylo velkou chybou, že nešlo Rakousko-Uhersko-Česko. Třeba by si pak pan profesor Masaryk našel jinou práci.

Rovněž nezapomínejme, že Balkán není zrovinka stabilní oblastí. Místo sjednocování a vzájemné spolupráce má za sebou nedávné rozdrobení a díky i evropsky již typickému bezradnému přístupu dokonce krutou občanskou válku. Nu a v Pobaltí zase tupě harašíme zbraněmi proti Rusku, které vždy při osmanské rozpínavosti bylo naopak nepominutelným spojencem. Takže nám vskutku asi zbývá maximálně současný Visegrád. Jenže nejen já se narodil jako Čechoslovák, a proto bez ohledu na okolnosti byl pro mne rozpad ČSR v roce 1993 velkým zklamáním. Nikdy jsme nebyli územím žádný gigant. Ale takhle jsme v čekárně do EU pak dlouhých pár let spolu pobyli jako dva záprdci.

 

Když jsme vstupovali do EU a byli v té čekárně, zaznívalo, že budeme pod dohledem „vyspělejších“ zemí. Někteří skalní zastánci EU říkají, že si v ČR neumíme a nemáme vládnout sami, ale potřebujeme, aby nám vládl „moudrý“ Brusel či Berlín, kde je politická kultura na vyšší úrovni, je tam menší korupce, jsou tam kvalitnější zákony…

Přestože tito eurosoudruzi se mnohdy mýlí, v tomto ohledu, bohužel, mají v něčem pravdu. Již za Přemyslovců bylo pro naše knížata a později krále největším problémem zvládnout a vyjít s vlastním národem, svou šlechtou. Rádi tu a tam tvrdíme, že jsme za Habsburků 400 let úpěli. Ale jaksi se zapomíná připomenout, že jsme si je po vší té české nesvornosti, vzájemné averzi při cestě za postavením a mocí toho či onoho za panovníky zvolili. Na druhé straně je z historie známo, že Češi jsou nestatečnější a nejsvornější, je-li jim opravdu nejhůř.

V tomto ohledu Bruselu i Berlínu věřím, že pro to dělá vskutku mnoho. A jelikož jsme tady ve středu Evropy vydrželi takřka v původním území přes 1 200 let, nevidím to nakonec s námi zase až tak černě. Jenom mi není jasné, proč věčně opakujeme podobné chyby. A nevážíme si své vlastní v mnohém slavné historie. Ostatně i našemu patronu, knížeti sv. Václavovi, jsme tu a tam uměli nasazovat psí hlavu a dělat z něj dokonce zbabělce. Přestože opak byl pravdou. Kupříkladu pravidelný export volů do Německa bychom měli opět obnovit. Máme jich tu až dost.

 

Také se říká, že Češi jsou „potížisté“. Máme vše odkývat Bruselu a Berlínu a Washingtonu, jak někteří prosazují? Nevyjednáme více, když budeme dělat drahoty? Není to lepší, než se chovat jako laciná holka, která za pár drobků hned vleze s každým do postele? Není lepší naopak zvažovat různé možné nabídky podle rozumného kalkulu, co nám více přinese, a zvyšovat tak cenu za to, co můžeme pro někoho udělat?

Bezpochyby obojí je pravda. Jsme a vždy jsme byli potížisté. Ale v české kotlině jsme přežili mimo jiné i proto, že jsme si občas uměli i dupnout. Dokonce i vzít meč do ruky. A tu a tam rozpínavým či vlezlým sousedům dokonce napráskat. Blbí rozhodně nejsme. Mimochodem, i dědičnou královskou korunu jsme získali díky tomu, že naši panovníci uměli vyjednávat a měnit tábory podle toho, co vyhovovalo hlavně nám. Je zbytečné diskutovat o tom, zda to je či není čestné. Takhle to v historii a politice chodí tisíce let. Kdo to neuměl, tady již většinou není.

 

Zastánci EU říkají, že EU zabránila válkám. Souhlasíte s tím, přestože do 70. let polovina západoevropských států nebyla v EHS, ale v EFTA? A nehrálo větší roli NATO a fakt, že v době studené války evropské státy si spolu válčit nemohly dovolit s ohledem na hrozbu ze SSSR?

Obávám se, že b) je správně. Guláš tady nastal po rozpadu SSSR. Čímž, proboha, nemíním vzývat doby nedávno minulé. Ale rovněž nemohu nevidět, za druhou polovinu mého nyní svobodného života jsem zažil více válek než kdykoliv jindy. A to dokonce nedaleko od nás. Bombardování Bělehradu je alespoň pro mne stále ostudou. Nu a ani Majdan nepovažuji za vítězství lásky a pravdy nad lží a nenávistí. O našem neskonale tupém šíření lidských práv v arabském světě jsme již mluvili. Mrtvých kolem sebe máme náhle více než dost. Ty „obyčejné“, bombou roztrhané lidi třeba v Bagdádu či Sýrii ani nepočítáme. Je to každodenní součástí ranních zpráv. Nu a turisté zabití někde v letoviscích či lidé pomordovaní v našich městech někde v metru, vlacích, autobusech, na letištích, v letadlech či v nákupních centrech či přímo na ulicích nás a hlavně pak naše šéfíky dojímají jen krátce. Opakovaná rádoby dojemná slova soustrasti mrtvým a hlavně pozůstalým moc nepomohou. Nějak mi něco říká, že ve válce dávno jsme. A nevedeme ji zrovna k vítězství.

 

A co říkáte názorům, že centralizační politika EU může naopak vyvolat a vyvolává pnutí mezi národy a může přinést válku mezi státy či občanskou válku?

Bezpochyby ano. Avšak, ve vší úctě, na takovouto myšlenku člověk nemusí být jeden zrovna génius. Ono stačí juknout do historie. Kupříkladu Říše římská by nám mohla a měla být mementem. Proto mne ani nemrzí, že nás, jisté potížisty ze středu Evropy, Brusel a Berlín považují spíše za barbary. Nikoliv proto, že nosím plnovous. Ale jelikož se chovají přesně jako kdysi centrální vláda v Římě. K nám pak spíše jako k provinciím. Asi zapomněli, že právě odtud pak přišel zánik jejich obrovské říše.

 

Jaký je podle vás český národní zájem?

Obávám se, že ten se po staletí nezměnil. Když už praotec Čech nešel dál k moři a zakotvil přímo uprostřed Evropy, je naší povinností tady vydržet. Jako národ, jako samostatný stát. Možná to zní teatrálně, ale ona to je nezpochybnitelná povinnost vůči našim předkům. Mnozí kvůli tomu uměli položit i život. Kdo by toto chtěl zpochybňovat, zapomenout na to, měl by dostat po papuli. Smutné je, že v každé době se podobní zbabělci najdou.

Možná si na to zvykli i Blaničtí rytíři. Proto zatím stále kdesi v Blaníku spí. Přestože by se jejich pomoc mnohdy šikla. Dnešní doba není výjimkou. Jenže třeba ještě není nejhůře. Což s ohledem na rigidnost Bruselu asi bude pravda. Pak nám nezbývá, než čekat a modlit se k svatému Vendovi. Aby nenechal zahynouti nám ani budoucím. Ale na jeho místě bych taky z Blaníku nespěchal. Máme na to, abychom si současné trable vyřešili sami. Možná nastala i doba, abychom mimo jiné navrátili slávu našim zbrojovkám a opět vybudovali podstatně větší a opravdu bojeschopnou armádu. Jednání jsou jednání. Ale máte-li za zadkem skutečnou sílu, kupodivu vám pak druzí naslouchají pozorněji. Omlouvám se, ale i v tomhle vidím s ohledem na současné dění ve světě náš národní zájem.

Já vím, na pod čarou zvláště v ParlamentníchListech.cz vždy obecně proklínaného socana dosti konzervativní pohled. Jak rád bych však řekl, nebýt to kýmsi zprofanované, že to myslím upřímně. A vážně. O mnoho nebezpečnější jsou totiž bezpochyby ti, kteří to říkají toliko proto, že „lid prostý“ to chce slyšet. A přitom konají jinak. Až voliči půjdou k volbám, mohli by na to brát ohled. Další ztracené čtyři roky mohou být až proklatě dlouhá doba. U hlavy státu dokonce pět. A senátorů pak šest. Nehodlám nikoho poučovat, jen upozorňuji.

 

Jak bychom se za současné situace měli stavět k Rusku, k NATO, USA a TTIP?

Omlouvám se, ale to by vydalo na samostatné téma. Pokusím se to velmi zestručnit. Nemyslím, že bez fungujícího Ruska bude v Evropě klid. Válkou bych mu proto rozhodně nevyhrožoval. Spíše než za nepřítele bych jej chtěl mít za partnera.  NATO se musí změnit. Pomalu samo neví, proč tady je. A rozhodně dnes nejde o pakt obranný. Přestože nejlepší obrana je útok, že? USA mají před sebou zajímavé prezidentské volby. Průšvihů po světě v posledních letech nadělaly až dost. Měly by se zaměřit na to, udělat si alespoň pořádek doma. Přestože ve světě se jim, pravda, hrubě nedařilo. Nu a TTIP? Pokud je mi známo, je pořád obestřena tajemstvím. To jí moc na popularitě nedodává. Co se totiž tutlá, to většinou smrdí. Kéž bych se mýlil. 

 

autor: Lukáš Petřík

ParlamentníListy.cz, 17.10.2016

Blogy